Co je diskriminace v práci?
Diskriminace (z latinského discriminare = rozlišovat) je termín označující nějaké rozlišování, nejčastěji v negativním významu.
Listina základních práv a svobod v ČR diskriminaci zakazuje.
Diskriminace v práci zahrnuje nerovné zacházení zaměstnanců na základě jejich pohlaví, věku, rasy, národnosti, sexuální orientace, náboženství nebo postižení. To může mít vážné důsledky na pracovní prostředí a psychické zdraví jednotlivců.
Jednou z dalších častých forem diskriminace v pracovním prostředí je nerovnost v odměňování. V pracovním prostředí by mělo fungovat rovné odměňování, tedy že za stejnou práci by měla být poskytnuta odpovídající odměna, a to bez ohledu na pohlaví, věk a další osobní charakteristiky zaměstnance.
Sexuální obtěžování na pracovišti je rovněž formou diskriminace a může zahrnovat také nevhodná gesta bez nutnosti fyzického kontaktu.
Česká legislativa týkající se diskriminace v práci
V České republice existuje několik zákonů, které chrání zaměstnance před diskriminací.
Mezi ně patří tzv. antidiskriminační zákon (č. 198/2009 Sb.), o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
Tento zákon zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženského vyznání, politického nebo jiného smýšlení, národnosti nebo sociálního původu, postavení v rodině, sexuální orientace, majetkového nebo jiného stavu.
Pracovní zákoník
Pracovní zákoník chrání zaměstnance před diskriminací a obsahuje ustanovení o pracovním prostředí, které by mělo být bezpečné a nesmí zahrnovat žádnou formu diskriminace.
Prevence diskriminace v práci
Prevence je v boji proti diskriminaci v pracovním prostředí základním kamenem. Zaměstnavatelé by měli vytvořit bezpečné prostředí pro své zaměstnance.
Jak na to?
Vytvořit politiku rovnosti: definovat jasnou politiku, která zakazuje diskriminaci a podporuje rovnost ve všech aspektech pracovního života. Zaměstnanci by měli být s tou firemní politikou srozumněni.
Zajistit spravedlivý výběr: Při náboru a postupu ve firmě by měl být zdůrazňován objektivní přístup a rovné příležitosti pro všechny.
Jak ji řešit?
V případě, že zaměstnanec zažije diskriminaci, má několik možností.
Interní stížnostní postup: Mnoho firem má interní mechanismy pro řešení stížností týkajících se diskriminace. Zaměstnanci by měli být povzbuzováni k tomu, aby se obrátili na personální oddělení nebo své nadřízené.
V připadě, že s nadřízenými problém nevyřešíte, či diskriminaci zažíváte z nejvyšších míst v práci, obraťte se na Státní úřad inspekce práce, který danou situaci prošetří, zabrání jejímu pokračování a vyvede z ní potřebné důsledky.
Je také možné kontaktovat právní poradnu, či se obrátit na soud.
Cílem prošetření diskriminace, ať se již obracíte na jakoukoli výše uvedenou variantu, je zabránění jejímu opakování a odstranění důsledků, případně náhrada nemajetkové újmy.
TIP: Pokud diskriminaci na pracovišti řešíte, sbírejte konktétní důkazy, ideálně písmené či nahrávky.
Co diskriminace není?
Požadavek na několikaletou odbornou praxi, nebo minimální věk, pokud jsou tyto požadavky nezbytné pro vykonání práce nepatří mezi formy diskriminace. Diskriminací není ani rozdílné zacházení, když slouží k ochraně žen během těhotenství a mateřství, ochraně ZTP a osob mladších 18 let.
Závěrem je nutno říct, že by se nemělo stávat, že nezískáte práci kvůli své víře, věku, pohlaví, etnické příslušnosti, či sexuální orientaci.
Diskriminaci v práci je třeba aktivně předcházet a řešit. Dodržování právních předpisů a vytváření inkluzivního pracovního prostředí jsou klíčovými prvky boje proti diskriminaci a podporování rovných příležitostí pro všechny zaměstnance.